Knige žoltárske 139 - Prekmurian NT & Psalms (1928)（PREK28）

CXXXIX. ŽOLTÁR.Od Bože skrbnosti, zmožnosti, i povséd bivosti.

1Dávida Žoltár k naprêspêvanji.

Gospodne, ti mené zbrojávaš, ino me poznaš.

2Tí znáš moje sedênje, moje stanênje; tí ôzdaleč razmiš mísli moje.

3Hodim, ali léžem, tí si okôli méne, i vse moje poti naprêvídiš.

4Ár nemam ni edne rêči na jeziki mojem; ovo, Gospodne, tí vsáko vêš.

5Ze vse stráni si me tí obvzêo, i rokô tvojo držíš ober méne.

6Spoznanje eto je čüdnêše ino víšiše, kak bi je jas spodoben bio zapopádnoti.

7Kama bi odíšao pred dühom tvojim? i kama bi odbéžao pred lícom tvojim!

8Či bi šô vu nébo; tí si tam, čí bi si légao vu pékli, ovo, tí si i tam.

9Či bi si vzéo perôti zôrje, i prebívao bi na náj skrádnjem kráji môrja;

10I tá bi me rôka tvoja sprevájala, i dêsna tvoja bi me tam držála.

11Či bi pa erkao: kmica me že skriti má: ešče i nôč bi svetlost grátala okôli méne.

12Ár i kmica je nej kmica pred tebom; i nôč, kak dén, se svêtio: kmica je rávno tak pred tebom kako svetlost.

13Ti ládaš moje obísti; tí si bio z menom vu utrobi materé moje.

14Díčim te záto, kâ sem čüdno stvorjen; čüdna so dela tvoja, i düša moja tô dobro razmi.

15Moje kôsti so nej bilé pred tebom skrite, gda sem stvorjen vu skrovnom, geto sem osnávlan vu kríli zemle.

16Tvoje očí so mené vidile, gda sem ešče nej bio osnovlen, i vu knige tvoje so zapísani bilí vsi dnévi, šteri so bidtí meli, gda je ešče njí nej bilo ni ednoga.

17Kak dráge so mi, o Bôg, mísli od tébe, i kak velika je njí šumma.

18Či bi je mogao prečteti, več bi ji bilô, kak pêska. Gda se prebüdím, že sem prí tebi.

19O Bôg, bár bi spomôro te neverne, ino bi odstôpili od méne krvoželci.

20Ár hüda gučíjo prôti tebi, i nepriátelje tvoji te zanikâ jemléjo.

21Jeli neodürjávam oni, kí tebé odürjávajo? i nemrzí se mi od oni, kí se prôti tebi podigávajo?

22Krôto je odürjávam, i mam je za nepriátele.

23Zbrojávaj me Bôg, i sküsi srce moje: vardeni me i spoznaj hotênje moje.

24I glédaj, jeli sem na hüdoj pôti; vodi me po večnoj stezi.