1Návuk Azafa.
Bôg! zaka si nás tak celô zavrgao? zaka se tak grozno srdiš na ovcé paše tvoje?
2Spômeni se z črêde tvoje, štero sí sebi od dávnja spravo, i odküpo za svojo öročíno, na Šionskoj gori, na šteroj tí prebívaš.
3Zdigni stopáje tvoje nad vekivečnim opüsčenjom. Nepriátel je vsa zapravo vu tom Svétom tvojem.
4Nepriátelje tvoji brülijo na srêdi v tvoji hižaj, i gori postávlajo kazala svoja mesto tébe.
5Sekére se vídíjo kumes leščiti, kak da bi se lês podérati méo.
6I razbíjajo navküpe njega nápravo z sekerami i z bárdami.
7Vrgli so ogen vu tvojo. Svetino: oskrúnoli so prebiválišče Iména tvojega, doli do tla.
8Pravili so vu srci svojem: porobmo je vsegavêč. Doli žgéjo vsa svéta Mêsta boža vu držéli.
9Znamênke naše nevídímo; nepredga več prorok, i nega ga med nami, kí bi kâ več razmo.
10O Bôg, kak dugo se bode špôtao potivník? i nepriátel oskrunjávao imé tvoje.
11Zaka si nazâ potégno rokô tvojo? vtégni vö dêsno tvojo z kríla tvojega vsegavêč.
12Ár Bôg je Král moj od začétka, kí vso pomôč skažüje, na svêti.
13Tí si razdêlo z ramov tvojov môrje, i zpotro glavé káčom vu vodáj.
14Tí si zmôždžo glavé Leviátana, i dao si je najêstvino vu püsčávi.
15Ti si dao vövrêti zdencom i potokom, tí si vsüšo močne vodé.
16Tvoj je dén, tvoja je takáj i nôč; tí si stvôro mêsec i sunce.
17Tí si nastavo vse krajíne zemle; tí si vdêlo leto i zímo.
18Spômeni se z toga, kâ nepriátel Gospodna osmejáva, i blázen národ preklinja imé tvoje.
19Nedáj zviríni düše grlice tvoje; nespozábi se z nevolni stvári vsegavêč.
20Spômeni se z závezka tvojega; ár je temnost zemlé puna prebiválišč krivice.
21Nedopüsti, kâ bi te zakláčeni z sramotov odhájao; vbôgi i siromák naj tvoje imé hválí.
22Stani, Bože, skončaj dugovánje tvoje, spômeni se z špôtanja, štero se prôti tebi vsákdén od nespametni godi.
23Nespozábi se z kríča tvoji nepriátelov; vdérjanje tvoji protivníkov je, či duže, têm vékše.
Who We AreWhat We EelieveWhat We Do
2025 by iamachristian.org,Inc All rights reserved.
