1Dávida zláta rêč, k naprêspêvanji da nebi prêšao.
2Jeli ste nêmi, kâ neščete gúčati, ka je prav, ino sôditi, ka je rávno, ví človeča deca?
3Ví hotéč hüda delate na zemli, i roké vaše vö ftegüjete na krivico.
4Hüdobnjácke so preobrnjeni od utrobe materé mao: odtühnoli so od narodjenjá mao gučéči láž.
5Njí besnôča je, liki besnôča kače; kako glüha kača, štera vühô zatekne.
6Naj nečüje glása slepára, i bajavca vučenoga.
7O Bôg razmláti njim zobé vu nji vüstaj: Gospodne, razdrôbi kôtne zobé tim mládim oroslánom.
8Razlejéjo se, kak voda, štera tá tečé. Cílajo z svojimi strêlami, ali samí sebé prestrlíjo.
9Pogínejo, liki púž stühne: kak nezrêli porod ženski, sunca glédali nebodo.
10Prvle kak vaše trnje razmiti má, ka je trnov grm, njé srd že zeléne pocera.
11Radüvao se bode pravičen, gda de vido zadomeščávánje, i prao nogé svoje vu krvi nepobožnoga.
12I velo bode vsáki: má dönok nájem te pravičen, i Bôg je li dönok sodec na zemli.
Who We AreWhat We EelieveWhat We Do
2025 by iamachristian.org,Inc All rights reserved.
