K Galatáncom 4 - Prekmurian NT & Psalms (1928)（PREK28）

IV. TÁL.I. Rázloček pod právdov i Evangeliomom bodôči 1–7.II. Občinsko káranje i na Evangeliomsko čistôčo nazáj zvánje 8–20.III. Vere pravico zlejpov prilikov kaže 21–31.I.

1Právim pa: dokečje öročnik ešče dête; vnikom je nej odločeni od slugo; či je gli vsê gospôd.

2Nego pod túturmi i skrbleníki je notri do postávlenoga od očé dnéva.

3Tak i mí, gda smo deca bilí, pod pískmi svêta smo bilí na slüžbo podvrženi.

4Gda je pa prišla punost vrêmena: vö je poslao Bôg Siná svojega porodjenoga zžené, včinjenoga pod právdo;

5Da bi one, šteri so pod právdov bilí, odküpo; naj sinovčino vzememo.

6Da ste pa sinovje: vö je poslao Bôg Dühá Siná svojega vu srcá vaša kričéčega, Abba, tou je, Oča.

7Záto več nej si sluga: nego sin. Či si pa sín: tak i öročnik Boži po Kristuši.

II.

8Ali teda istina, da ste nej znali Bogá, süžili ste tistim kí so po natúri nej bogovje.

9Zdaj pa spoznavši Bogá, ali bole spoznani od Bogá, kakda se obráčate pá na te nemočne i siromaške píske; šterim pá nazáj slüžiti ščéte.

10Dnéve zdržávate, i mêsece i vrêmena i lêta.

11Bojim se za vás; da bi kak zobstom nê delao med vami.

12Bojdte, liki jas: ár sem i jas liki ví Bratje, prosim vás; nikšo krivico ste mi nej včínili.

13Znáte pa: kâ sem vám vu nemočnosti têla nazviščávao Evangeliom oprvič.

14I sküšávanje moje, štero je vu têli mojem, nej ste za nikoj meli niti ste je nej odürili: nego liki angela Božega, ste me prijali, liki Kristuš Jezuša.

15Záto kakše je bilô teda bláženstvo vaše? Ár svedočim vám: kâ, da bi mogoče bilo, očí vaše bi vö skopali i meni dálí.

16Záto nepriátel sem vám včinjen: ka sem vám istino povedao?

17Milüjejo vás? ali nej dobro; nego vö nás ščéjo od vás zapréti, naj njé milüjete.

18Dobro se je pa skrbeti za dobro vsigdár: i nej samo teda, gda sem pri vas.

19Dečica moja, štere pá zboléznostjov rodim, dokeč osnovlen bode Kristuš vu vami.

20Šteo bi pa zdaj pri vas bidti i preminiti glás moj: ár dvojim vu vami.

III.

21Povête mi, kí ščéte pod právdov bidti: právdo ne čüjete?

22Ár je písano: kâ je Ábrahám dvá siná meo ednoga z dêklé i ednoga z slobôdkinje.

23Ali, kí je z dékle bio, pôleg têla se je narôdo: kí je pa z slobódkínje bío; po obečanji se je porôdo.

24Štera nikaj znamenüjo. Ár sta têva tíva dvá zákona: eden od Šinajske gore rodi na slüžbo, štera je Ágar.

25Ár Ágar gora Šinajska je vu Arábii: glíha se pa zvezdášnjim Jerušálemom, slüži pa z décov svojov.

26Te zgoránji Jerušálem je pa slobôdkinja: kí je nás vsê mati.

27Ár je písano: veséli se nerodna, štera ne rodiš: juvčí i kríči, štera z boleznostjov ne rodíš; ár je več dícé te samíce; nego ká možá má.

28Mí smo pa, bratje, pôleg Ižáka obečanjá deca.

29Ali, liki teda, kí se je pôleg têla porôdo, preganjao je onoga, kí jo pôleg dühá bio, tak i zdaj.

30Ali ka právi písmo? vrži vö deklo i Siná njénoga. Ár ne bode öroküvao sin deklé zsinom slobôdkinje.

31Záto, bratje, nej smo deklé deca: nego slobôdkinje.