1Azafa Žoltár k naprêspêvanji za Jedutuna.
2Glás kriča mojega pozdignem k Bôgi: k Bôgi kričím, i poslühne me.
3Vu dnévi stiskávanja iščem Gospodna; rôka moja je v noči vö rasprestrêta, i nepopüsti, ár se nedá potrôštati düša moja.
4Gda sem žalosten, na Bôga si zmíslim, ceknem se da pomenkáva düh moj. Šelah.
5Tí zdržávaš očí moje, da verostüjejo; tak sem strt, da nemorem gúčati.
6Premišlávam si od dávnji dnévov, od nigdášnji lêt.
7Premišlávam si v noči od moje pesmi, zgučávam si vu mojem šrzci, i düh moj more zbrojávati.
8Jeli na veke ostávi nás Gospôd, i neskáže več nikše dobrote?
9Jeli se je vsa njegva milosča celô zmenkala? jeli so konec vzelé vse njegove oblübe?
10Jeli se je Bôg spozábo smileni bidti? ino je zápro vu srdi miloščo svojo? Šelah.
11Ali jas sem velo: Tô morem jas trpeti; ali dêsna toga Víšešnjega zná vse tô preobrnôti.
12Záto se spomínam z dêl Gospodna: premišlávam si z prvêši čüd tvoji.
13I gučím od vsê dêl tvoji, ino zgovárjam od djánja tvojega.
14Bože! svéta je steza tvoja; gde jeste Bôg tak zmožen, kak tí, Bože?
15Tí si Bôg, ki čüda činí: tí si oznano med národmi môč tvojo.
16Tí si tvoj národ oslôbodo z ramov, siní Jákoba i Jožefa. Šelah.
17Vodé so tebé vidile, o Bôg, vodé so te vidile, ino so se bojale, takáj i globočíne so se strsnole.
18Vö so dáli oblácke vodé; néba je dála grúmlânco, ino tvoji blíski so semtam lêtali.
19Po cêloj nébi je šô glás grúma, tvoji blíski so svêtili po zemli, zemla se je gíbala i trôsila od toga.
20Tvoja pôt je po môrji, tvoja steza po veliki vodáj; dönok se je nêznao slêd tvoj.
21Vodo si lüdstvo tvoje, kak črêdo, po rôki Môšeša i Áronovoj.
Who We AreWhat We EelieveWhat We Do
2025 by iamachristian.org,Inc All rights reserved.
