Jánoš 21 - Prekmurian NT & Psalms (1928)（PREK28）

XXI. TÁLI. Kristuš se tretič skáže 1–14.II. Petra v apoštolstvo nazáj dene 15–17.III. Nazvičcáva smrt Petri i Ivani 18–25.I.

1Po eti dnévi se je pá skázao Jezuš vučeníkom pri môrji Tiberiášovom; skázao se je pa etak.

2Bilí so vküp Šimon Peter i Tomáš, kí se zové dvojnik, i Natánael od Káne Galilee, i sinovje Zebedeušovi, i dvá drügiva z vučeníkov njegovi.

3Velí njim Šimon Peter: šô bom ribe lovít. Velíjo njemi: i mí bomo šli z tebom. Vö so šli záto, i gori so šli vu ládjo preci, i vu onoj nôči so nikaj nej zgrabili.

4Gda bi pa že rano bilô, stáo je Jezuš na brêgi; vučenícke so pa nej znali, kâ je Jezuš.

5Velí njim záto Jezuš: sinki, jeli kâ k jêstvini máte? Odgôvorili so njemi: nemamo.

6On njim pa erčé: vržte na dêsno strán ládje te vlák, i nájdete. Vrgli so záto, i nej so ga več mogli vlêčti od vnožine ríb.

7Velí záto on vučeník, šteroga je lübo Jezuš, Petri: Gospôd je. Šimon Peter záto slíšavši, kâ je Gospôd, srakico na sébe pripáše, (ár je nági bio) i vrže se vu môrje.

8Ti drügi vučenícke so pa šli z ládjov, (ár so nej daleč bilí od zemlé, nego liki na dvê stô lakti) vličéči te vlák ríb.

9Gda bi záto vö šli na zemlo, vidili so žerjávo vôgelje naloženo, i ribo gori djáno i krüh.

10Velí njim Jezuš: prineste z ríb, štere ste zdaj vlôvili.

11Gori je šô záto Šimon Peter, i vlêkao je te vlák na zemlo punoga stô pétdesét i z trêmi velikimi ribami. I, či gli ji je teliko bilô, dönôk se je nej raspraščo vlák.

12Velí njim Jezuš: hodte, obêdite. Nišče ga pa nej smeo vučeníkov pítati: ti što si? znajôči, kâ je Gospôd.

13Pride záto Jezuš, i vzeme te krüh i dá ga njim, i ribo rávno tak.

14Z têm se je že tretíč skázao Jezuš vučeníkom svojim: kak je gori stano od mrtvi.

II.

15Gda bi záto odobêdivali, velí Šimon Petri Jezuš: Šimon, Jonašov sin, jeli me lübiš več od eti? Veli njemi: kakpa, Gospodne, tí znáš, kâ te lübim. Velí njemi: pási ágnece moje.

16Velí njemi pá drügôč: Šimon, Jonašov sin, lübiš me? Velí njemi: kakpa, Gospôdne, tí znáš, kâ te lübim. Velí njemi: pási ovcé moje.

17Velí njemi tretíč: Šimon, Jonašov sin, lübiš me? Rasdréselo se je Peter, kâ njemi je tretíč velo: lübiš me; i velí njemi: Gospodne, ti vsa znáš, tí vêš, kâ te lübim. Velí njemi Jezuš: pási ovcé moje.

III.

18Zaistino, zaistino velim tebi: gda si mládi bio, sám si se opašüvao, i šô si, kama si šteo; gda pa obstáraš, vö rasprestréš roké tvoje, i drügi de te opašüvao, i pelao, kama ne boš štéo.

19Tô je pa erkao znamenüvajôči z kákšov smrtjov bode díčo Bogá. I tô erkôči velo njemi je: nasledüj me.

20Nazáj se pa obrné Peter, zaglédne vučeníka, šteroga je lübo Jezuš, nasledüvajôčega, kí je i ležao pri večérji na prsaj njegovi, i erkao je: Gospodne, što je, kí te odá?

21Toga vidôči Peter, velí Jezuši: Gospodne, kade pa z têm?

22Velí njemi Jezuš: či ščém, naj ostáne, dokeč prídem; ka tebi záto? Tí nasledüj mené.

23Vö je zíšla záto eta rêč med brate, kâ on vučenik ne merjé. I nej erkao njemi Jezuš, kâ ne merjé; nego, či ščém, naj ostáne, dokeč prídem, ka je tebi záto?

24Ete je te vučeník, kí svedôči od eti, i písao je eta; i známo, kâ je istinsko njegovo svedôstvo.

25Jeso pa i drüga vnôga, štera je včíno Jezuš, štera da bi se písala po ednom, ni, kak štimam, ete svêt ne bi zapopadno oni knig štere bi se napísale. Amen.