1Ašafa Žoltár.
Bôg Bogôv, Gospôd je gúčao i zvao svêt od zhoda sunca, do záhoda.
2Z Šiona se je ta lêpa svetlošča, Bôg obleščíla.
3Bôg naš príde i nebode múčao; ogen požgéči bode pred njim, i okôli njega vihér nesmerni.
4Zvao de nébo odzgora, i zemlo, naj sôdi národ svoj.
5Vküp mi správte svéte moje, preštímajôče závezek moj više áldova.
6I glásila bodo nebésa pravičnost njegovo, ár je Bôg sam sodec. Šelah.
7Poslühšaj lüdstvo moje! nâ gučim: Izrael, naj svêdočim med tebom: Jas Bôg, sem tvoj Bôg.
8Neščem te kárati za tvoji áldovov volo; goréči áldovi tvoji so vsigdár pred menom.
9Nevzemem z tvoje hiže telčíča, ni kozlov z tvoji štal.
10Ár je moja vsa živína logôv, i zvirina na jezero jezér goráj.
11Znam vse ftíce gôr, i mlajina polska je pred menom.
12Či bi lačen bio, nebi ti pravo; ár, moj je ves svêt, i punost njega.
13Jeli jêm mesô jüncov, ali pijém krv kozlôv?
14Aldüj Bôgi zahválnost, spuni Víšnjemi oblübo tvojo.
15I zazovi me vu dnévi stiskávanja: oslobodím te, i tí me bodeš díčo.
16Ali tomi nepobožnomi velí Bôg: zaka oznanüješ mojo právdo, i jemléš vu vüsta tvoja závezek moj?
17Geto odürjávaš káranja i za hrbet mečeš rečí moje!
18Či vídiš tatá, ž njim bežíš, i z práznikmi máš občinstvo.
19Vüsta tvoja püščaš na hüdo, i jezik tvoj zbéra jálnost.
20Sédeš si i gučíš prôti brati tvojemi, i siní materé tvoje ogrizávaš.
21Tô si činío, i jas sem mučao; i tí štímaš, kâ bom jas tákši, kak tí? – Ali jas te pokáram, i na ôči ti vržem.
22Kebzüjte dönok na tô, kí se spozábite z Bôga, naj vas tá nevnesém, i nede vam osloboditela.
23Kí zahválnost áldüje, on mené čestí; i tô je pôt, da njemi pokážem zveličanje Bože.
Who We AreWhat We EelieveWhat We Do
2025 by iamachristian.org,Inc All rights reserved.
