K Korintušáncom II 11 - Prekmurian NT & Psalms (1928)（PREK28）

XI. TÁL.PavlovaI. lübézen k Korintušáncom prôti krívim Apoštolom 1–16.II. Poníznost prôti gizdosti krivi Apoštolov 17–33.I.

1Bár da bí me trpeli edno malo vu nespametnosti mojoj: liki me i trpíte.

2Ár milüjem vás z Božím milüvanjem. Ár sem vás zarôčo ednomi môži: da bi vás čísto dévojko postaviti mogo Kristuši.

3Bojim se pa; naj se kak, liki je kača Evo vkanila vu jálnosti svojoj, tak ne skvaríjo mísli vaše zapelane od prôstosti, štera je vu Kristuši.

4Ár, či bi što pridôč drügoga Jezuša predgao, šteroga smo nej predgali; ali bi drügoga Düha vzéli, šteroga ste nej vzéli; áli drügi Evangeliom, šteroga ste nej vzéli, dobro bi ga znáššali.

5Ár štímam: ka sem v nikom nej ménši od ti naj vékši Apoštolov.

6Či sem pa prôsti vu rêči: dönok nej sem vu znánji; nego vu vsem smo očivesni vsegavêč med vami.

7Ali grêh sem včíno: ka sem sám sebé ponízo, naj se ví zvísite; kâ sem vám zobstom Evangeliom Boži gláso?

8Drüge gmajne sem slêkao gda sem od njih nájem vzéo; da bi vám slüžo: i pri vás bodôči i prebívajôči, nad nikim sem nej ležao.

9Ár zmenkanje moje so dopunili bratje; kí so prišli od Macedonie. I vsákom deli sem se tak držao, i ešče na dale bodem se držao: naj vám na žméčavo ne bodem.

10Je Kristušova istina vu meni: kâ se mi tá hvála ne zatekne vu krajínaj Ahaie.

11Zakaj? Naj vás ne lübim? Bôg zná.

12Ka pa zdaj činim; i potom činio bodem: naj njim odsêkam príliko, kí ščéjo príliko; naj, vu kom se hválijo, se nájdejo takši, kákši smo i mí.

13Ár so tákši krívi Apoštolje, jálni delavci, kí se preminjávajo na Kristušove Apoštole.

14I nej je čüdo. Ár sám Šatan se preminjáva na svetlosti angela.

15Nej je veliko delo tak: či se i slugi njegovi preminjávajo, liki da bi slugi pravice bili; kí konec bode pôleg dêl njihovi.

16Pá velim: naj me što ne štíma nespametnoga bidti. Či pa dönok: tak, liki nespametnoga, vzemte me; naj se edno malo i jas hválim.

II.

17Ka právim: ne právim pôleg Gospodna; nego liki vu nespametnosti vu toj podstavi te hvále.

18Da se vnôgi hválijo pôleg têla: i jas se bodem hválo.

19Ár radi trpíte nespametne ví spametni bodôči.

20Ár trpíte: či vas što vu slüžbo vrže; či vas što deré; či vas što vzeme; či se što na vás pozdigáva; či vas što vu licebíje.

21Pôleg nepoštenjá právim: liki da bi mí nemočni bilí. Vu kom se pa što smê hváliti (vu nespametnosti právim:) smêm se i jas.

22Židovje so oni? i jas sem. Izraelitánci so? i jas sem. Semen Abrahámovo so? i jas sem.

23Slugi Kristušovi so? (liki nespameten velim) bole sem jas vu delaj obilnêši, vu vdárcaj višêši; vu temnicaj obilnêši; vu smrti pogübeli dosta krát.

24Od Židovov sem pétkrát štiridesét vdárcov, brezi ednoga vzéo.

25Tríkrat sem z šibami bit bio, ednôk kamenüvani, trikrat sem ládje trtjé pretrpo; nôč i dén sem bio v globočíni.

26Na potéj čestô, v pogibelnosti na vodi, v pogibelnosti od razbojnikov, v pogibelnosti od svojéga roda, v pogibelnosti od poganov, v pogibelnosti v váraši, v pogibelnosti v püščávi, v pogibelnosti na môrji, v pogibelnosti med krívimi bratmi.

27V deli i trüdi, vu verostüvanjaj čestô, vu gládi i žéji, vu postê čestô, vu mrazi i nágoti.

28Zvün toga, ka se mi zvüna godí, prihájanje k meni lüdstva vsáki dén, i skrb na vse gmajne.

29Što je nemočen: ka bi i jas ne bio nemočen? što se páči: ka bi i jas ne goro.

30Či se trbê hváliti: v tisti bom se hválo; štera so moje nemočnosti.

31Bôg i Oča Gospodna našega Jezuša Kristuša, kí je blagoslovleni na veke, zná: ka ne lážem.

32Vu Damaškuši námestnik Aretáš Krála je strážo Damaškušáncov mesto, šteo me je vloviti.

33I skôs obloka vu košári sem püsčen doli po zídi i tak sem vujšao njegovim rokâm.