1Kí vu obrambi Víšešnjega sedí, i vu sénci toga Vsamogôčega ostáne,
2Erčé k Gospodni: vüpazen moja, i moj grád, Bôg moj, vu kom se vüpam.
3Ár te on oslobodí od mreže lovca; od pogübelnoga peštiša.
4Z perotami svojími te bode zakrívao, i pod perotami njegovimi se bodeš vüpao: zásloba i obramba ti je istina njegova.
5Neboš se bojao pred nočnim strašilom, i strêlami vu dne letéčimi.
6Pred peštišom, šteri v kmici lazí: pred kügov, štera pôldné vdérja.
7I či ji spádne jezero kre tébe, i desét jezér kre dêsne tvoje; k tebi se nepriblíža.
8Nego z tvojima očama bedoš glédao, ino vido, kak se tomi hüdomi zadomesčáva.
9Ár si tí, Gospodne, obramba moja: te Víšešnji je obramba tvoja.
10Nepripeti se ti nika hüdoga: i žlak se nepriblíža k stanki tvojemi.
11Ár je zapovedao Angelom svojim od tébe, da te varjejo na vsê potáj tvoji.
12Na rokáj te nosijo; da nevdáriš v kamen nogé tvoje.
13Po orosláni ino kačaj bodeš hodo; klačo boš mládoga oroslána i káča.
14Da mené želej, – vöga oslobodim, i zvísim ga, da pozna imé moje.
15Da mené zezáva, poslühnem ga, ž njim bodem vu stiskávanji: ščém ga vöftrgnoti i poštenjé njemi dati.
16Nasitim ga z dúgim žítkom, i pokážem njemi zveličnje moje.
Who We AreWhat We EelieveWhat We Do
2025 by iamachristian.org,Inc All rights reserved.
