Djánje 19 - Prekmurian NT & Psalms (1928)（PREK28）

XIX. TÁL.I. Pavel v Efezuši Ivana krstitela 12 vučeníkov včí 1–7.II. Od preklinjávcov se odlôčivši z vučeníkmi vči 2 lêti, i čüda čini 8–12.III. Šcevovi sinovje hüdô zgánjajo vragé 13–17.IV. Comprnske knige se zežgéjo 18–22.V. Domiter srebrnár prôti krstšanom zburkanje pobüdi 23–40.I.

1Zgôdilo se je pa, gda bi Apolloš bio v Korintuši, prehodo je Pavel z goránje krajíne, i prišao je vu Efezuš, geto da bi níke vučeníke najšao.

2Erkao njim je: jeli ste vzéli Dühá svétoga potom, kak ste záčali vervati? Oni so njemi pa erkli: niti smo nej čüli, jeli je svéti Düh.

3I erčé njim: na koj ste tak okrstšeni? Oni so pa erkli: na Ivanov krst.

4Erčé pa Pavel: Ivan je istina krsto z krstom pokôre govoréči lüdstvi, kâ bi v tom za njim pridôčem vervali, tô je, vu Kristuš Jezuši.

5Kí so pa eta čüli, okrstšeni so vu Gospon Jezušovom iméni.

6I, gda bi, na njé djáo roké Pavel, prišao je svéti Düh na njé, i gúčali so z jezikmi i proroküvali so.

7Bilô ji je pa vsê prêk okoli dvanájset možôv.

II.

8Notri idôči pa vu správišče srčno je gúčao višše trí mêsece, štükajôči se ž njimí, rátao je je na ona, štera so od králevstva Božega.

9Gda bi se pa níki obtrdili i nebi vervali, hüdô gučéči toj pôti pred vnožinov, odstôpo je od njíh i odlôčo je vučeníke vsak dén se štükajôči vu šôli nikšega Tirannuša.

10Tô se je pa godílo više dvê leti tak, da so vsi prebívajôči vu Ážii poslüšali Gospon Jezušovo rêč i Židovje i Grki.

11I činio je Bôg po rokáj Pavlovi moči nej prôste.

12Tak, da so na te nemočne nosili od têla njegovoga facalêge i brsače, i odstôpili so od njíh betegi, i hüdi dühovje so od njíh vö šli.

III.

13Záčali so pa níki okôli hodéči z Židovov vragé zganjajôči, imenüvati nad onimi, kí so hüde dühé meli, Gospon Jezušovo imé govoréči; primárjamo vas na Jezuša, šteroga Pavel predga.

14Bilô je pa Šceve Židova, vládnika popovskoga, sedem sinôv, kí so tô delali.

15Odgovoréči pa te hüdi düh erčé: Jezuša poznam, i Pavla znám; ví pa što ste?

16I spadno je na njé on človek, v kom je te hüdi düh bio, i obládao je je, i môč je vzéo nad njimi tak, dá so nági i oranjeni odbêžali z hiže one.

17Tô je pa včinjeno na znánje vsêm, i Židovom i Grkom, prebívajôčim vu Efezuši; i spadno je stráh na vse one, i zvíšeno je Gospon Jezušovo imé.

IV.

18I vnôgi ti vervajôči so prišli vadlüvajôči i nazviščávajôči djánja svoja.

19Vnôgi pa, kí so márna dela činíli, vküp so znosili knige svoje i zéžgali so je pred vsêmi; i zráčúnali so njíh cêno, i nájšli so, ka so valále, pétdesét jezér pênez.

20Etak je močno rêč Gospodnova rásla i potrdjávala se je.

21Gda bi se pa eta spunila, gori je djáo Pavel vu dühi, ka prêk idôči po Macedonii i Ahaii bode šô v Jerušálem govoréči: kâ potom, gda bom tam, potrêbno mi je i Rim víditi.

22Poslao je pa vu Macedonio dvá z oni, kí so njemi slüžili, Timoteuša i Erastuša; sám je pa ostano do časa vu Ážii.

V.

23Zgôdilo se je pa pôleg vrêmena onoga zburkanje nej málo za volo pôti Gospodnove.

24Ár níki po iméni Domiter srebrnár, je naprávlao srebrne cérkvi Diáni, i spravo je mešterskim lüpém dobíčka nej malo.

25Štere vküp správivši i one, kí so okôli tákšega delavci bilí, erčé: možjé, znáte, ka je z etoga dela naš dobíček.

26Zdaj pa i vídite i čüjete, kâ je ete Pavel nej samo v Efezuši, nego skoro po vsoj Ážii vnogo lüdstva na njé vzéo i odvrno govoréči: kâ so nej Bogovje, kí so z rokami naprávleni.

27V etom je pa pogübelnost nej samo z našega tála, naj se ne zavrže naša meštrija; nego naj se i te velike Bogíce Diáne cérkev za nikoj ne preštíma, da se i njé velikôča doli potere, štero cêla Ážia i ves svêt čestí.

28Eta gda bi čüli i puni bi grátali čeméra, kríčali so govoréči: velika je Diána Efezánska.

29I napunjeno je cêlo mesto z mêšanjem, i sünoli so se z ednákim tálom na oglejüvanja plac, zgrabili so Gájuša i Arištarkuša Macedonske, tiváriše Pavla.

30Pavel je pa šteo vö idti med lüdi, ali nej so ga püstili vučenícke.

31Níki pa i z poglavníkov Ážie, kí so njemi priátelje bilí, poslali so k njemi, prosili so ga, da bi se nê dáo na oglejüvanja plac.

32Níki so pa tak, níki so pa etak kríčali. Ár se je smelo lüdstvo, i vékši tál ji je nej znáo, za kákši zrok so vküp prišli.

33Z lüdstva so pa naprê potégnoli Aleksandra, šteroga so naprê tiskali Židovje. Aleksander pa kívajôči z rokôv na tihoto, šteo se je zagovárjati pred lüdstvom.

34Spoznavši pa, ka je Židov, eden glás je včinjeni ze vsê stráni, skoro dvê vöri kričéči: velika je Diána Efezánska.

35Mestni pisáč pa geto je doli ftišao lüdstvo erčé: možjé Efežánski, što je té človek, kí ne zna, kâ Efežancov mesto slüži velikoj i od Jupitera spádnenjoj Bogíci Diáni?

36Záto, da prôti tomi nišče nemre gúčati, potrêbno je vám tiho bidti, i nikaj na nágli nej delati.

37Ár ste pripelali ete možé, kí so ni cérkev gori nej ftrgnoli, niti so nej preklínjali Bogíco vašo.

38Či záto Domiter i, kí so ž njim, mešterski lüdjé z kim kákšo rêč májo, právde se držíjo, i jeso namestnícke, naj obtôžijo eden drügoga.

39Či pa kâ od drügoga dugovánja spitávate, vu porednom správišči se naj skonča.

40Ár se bojim, naj se ne obtôžimo za denéšnjega stanenjá volo; geto nikšega zroka nema, z šteroga bi mogli račun dati etoga vküp pribêžanja. I eta erkôči odpüsto je lüdstvo.